Vím, co si teď myslíte. Rofolfe, ty jeden bastarde! Tys bojoval ve dvou
taženích! Ty musíš být můž ve zbrani! Voják až ve svým nitru! Tak to se kurva
pletete. Jo, bojoval jsem ve dvou taženích. Byl jsem průzkumník v První
Nilfgaardské válce a kušista v té druhé. Bojoval jsem u Soddenu a u
Brenny. Ovšem, nebyl jsem v tom dobrej. Ne jako pravý vojáci, kteří na
tyhle okamžiky trénovali celý svůj zatracenej život. Já bojoval, protože miluju
svoji zemi, a to že mám nějakou kuši ze mě nedělá vojáka.
Pravý vojáci jsou muži jako jsou Vernon Roche a John Natalis. Dva nejlepší
vojáci, které jsem kdy potkal. Ví, jak v tomhle chodit a málokdy udělají
sebemenší chybu. Vojáci žijí bojem a dýchají konflikt. Když zrovna nebojují ve
válce, slouží jako nájemní žoldnéři, nebo osobní strážci. Na bojišti jsou noční
můrou, drží pevně svou zbraň a v těle ani náznak sebemenšího strachu. Vysaď
je v bažinách v Pontaru a v cukuletu budeš mít zapálenej táborák
a divočáka na něm, do toho ti řekne, že okolo stačil připravit pasti, zjistil,
kde se nachází elfský tábor a co v okolí číhá za potvory. Dej mu do ruky
kuši a uvidíš, jak sestřelí černého vojáka ze 150 metrů, přímo do oka! Věř mi,
já z toho nic neumim, bývával jsem možná vojáček, ale určitě nikdy nebudu
pravý muž ve zbrani. A s tím jsem smířenej.