Heh, během války jsem sledoval šlechtice, jak tvoří spojenectví a pak se
pobodaj navzájem. A ten, kdo přežil je poslán na bitevní pole v nejlepším
brnění a s nejlepším mečem. Eh, myslím že to docela přeháním. Není to tak,
že bych nepotkal šlechtice, kterého bych měl alespoň trošku v oblibě. Je dost
lidí se šlechtickými tituly a podobně. Rozdíl je v těch ambicích jedinců.
Jako muži ve zbrani, každý s titulem je aristokrat, ale ne každej
aristokrat je šlechticem. Pravej šlechtic věnuje veškerej svůj čas vylepšování
jejich pozice a ukazováním jejich kvalit, odvahy a rytířství.
Heh, někteří z nich využívají peníze, aby získali znalosti. Zajímaví lidi,
vždy se snaží naučit něco nové, než udělají další velký krok. Oni na to peníze
určitě mají, tak proč ne, že. Rádi ukazují, a předvádí své znalosti a vzácné
sbírky a předměty, které posbírali, nebo koupil bůhví až odkud.
Pak tu máš ten typ pravých vůdců. Heh, ideální kapitáni pro jakoukoli loď, nebo
vedoucí v armádě. Koneckonců, nemá náhodou šlechta vést prostý lid? Jen
vzácně uvidíte šlechtice bez pár svých služebníků, kteří mu dávají rady, zabaví
ho, nebo ho jen ochraňují. Každý si najde svého člověka. Musím uznat, že většina
šlechticů, které jsem potkal, působila vždy zatraceně charismaticky. Heh, jen
těžko odmítnete rozkaz od někoho, kdo je oblečenej do nejdražší a nejnovější
módy, u pasu má zbraň a za zády další pobočníky.
Pak tu máte rytíře, nepleťte si je s muži ve zbrani, není to totéž.
Ačkoliv je těžké popsat jejich rozdíly, ale dle mého to je v tréninku a
v hlavě. Rytíři jsou kavalíři, ne chladnokrevní zabijáci. Oddaní
zkurvysyni, bojující za čest svých domů, rodin a své země. Experti
v těžkém brnění a většinou nejlepší jezdci, které jsem kdy viděl.